Dotaz k výrobku Doporučit Vytisknout

Dinu Lipatti (1917 – 1950) se řadí mezi největší pianistické legendy 20. století. Jak plyne z dobových svědectví, byl osobností nesmírně charismatickou – jeho současníci o něm mluvili jako o umělci obklopeném aurou a nadaném božskou spiritualitou, jenž má schopnost kontaktovat posluchače s nadpozemským světem. Jeho hra se vyznačovala transparentností, prostotou a přirozeným půvabem, obzvláště ceněn byl pak Lipatti jako interpret skladeb Bachových, Mozartových a Chopinových. V šestadvaceti se bohužel u Lipattiho objevily závažné zdravotní problémy, které o čtyři roky později lékaři diagnostikovali jako příznaky Hodgkinovy choroby. Té Lipatti zanedlouho – ve věku pouhých třiatřiceti let – podlehl. V nevelkém počtu nahrávek, jež stihl Lipatti za svého krátkého života realizovat, zaujímá mimořádně významné místo záznam jeho posledního recitálu, jenž se uskutečnil 16. září 1950 v Salle du Parlement ve východofrancouzském Besançonu. Přestože pianista byl v té době už velmi zesláblý a trpěl velkými bolestmi (zemřel o necelé dva měsíce později), jeho hra nic takového neprozrazuje. Bachova Partita č. 1 B dur BWV 825 je ve výrazu mozartovsky průzračná a čistá, přehledná, zřetelná, s pevným rytmickým tepem. Mozartova Sonáta a moll KV 310 překvapí hojným uplatněním pedálu, fascinuje jiskřivou prstovou technikou rychlých vět a okouzluje líbeznou zpěvností pomalé věty. Překrásnou kantilénou s naprosto přirozenými rubaty se vyznačuje i Schubertovo Impromptu Ges dur D 899/3, zatímco Impromptu Es dur D 899/2 uchvátí obdivuhodným tempem a dokonalou úhozovou zřetelností. Jestliže už u těchto skladeb máme při poslechu pocit jakéhosi doteku jiného světa, pak v následujících Chopinových valčících je tolik světla, vzduchu a lehkosti, že skutečně působí „nadzemsky“. Po pianistické stránce se jedná o úžasný výkon, gradující až k závěrečnému Valčíku Es dur op. 18. Tak strhující „finálštyk“ slyšíme jen málokdy. Úvodní rozjásaná fanfára zve k tanci s naléhavostí, jíž není možné odolat, a skladba se pak řítí vpřed v neuvěřitelném tempu, s neuvěřitelným švihem a s neuvěřitelnou technikou (fantasticky zřetelné repetované tóny, brilantní přírazové pasáže). Po poslechu tohoto CD nepochybujeme, že legenda o Lipattim nelže.